Podzimáky

středa 27. 10. - neděle 31. 10. 2021

Letos jsme se na podzimní výpravu vydali do Jeseníků, konkrétně do Uhelné, kterou jsme naposledy navštívili před devíti lety. Krása místní přírody ovšem nebylo jediné, co nás sem zavedlo. Na obloze se před několika málo dny objevil jakýsi neznámý objekt, který dopadl právě někde do této oblasti - a jako správní novináři jsme si tohoto sólokapra přece nemohli nechat ujít!

Svůj průzkum jsme započali ihned ve čtvrtek - autobus nás zavezl do Bílé Vody, odkud jsme pěšky pokračovali přes sedlo Růženec až k rozhledně na vrcholu Borůvkové hory. Odtud jsme pod modrým nebem mohli pozorovat nejen rozlehlou krajinu naší země, ale také scenérii Polska, které se od nás nacházelo doslova co by kamenem dohodil. Po 21 kilometrech, které jsme překonali příchodem do Javorníku, nás autobus odvezl zpět na naši základnu. Večer jsme se bohužel dozvěděli, že oblast, kam objekt dopadl, je přísně střežena armádou. Tuto překážku jsme ovšem díky svému důvtipu i přes několik komplikací a složitý úřední systém překonali.

V pátek nás sice čekala trasa podstatně kratší než v den předchozí, byla však neméně zajímavá. Tentokrát naše kroky směřovaly přes Račí údolí a Čertovy kazatelny až ke zřícenině hradu Rychleby, kde jsme si dali oběd. Po cestě jsme si také mezi sebou museli předávat tajné vysílačky, které by jinak mohla armáda v oblasti vysledovat. Zpět do Uhelné jsme tentokrát dorazili o něco dříve, proto jsme neváhali využít příležitosti a něco málo o obci a jejích obyvatelích zjistit. Po týmech jsme pátrali například po tom, kdy byl postaven místní kostel, či jaké nebeské jevy zdejší lidé umějí nakreslit. Večer jsme se pak dostali k další překážce - pro vstup do oblasti s vyšší úrovní zabezpečení bylo potřeba zjistit heslo. Naštěstí jsme zvládli zachytit několik zašifrovaných signálů, které nám po chvíli namáhání mozkových závitů toto slovíčko prozradily. 

Sobota, a s ní třetí průzkumná mise, nám zprvu nachystala prudké stoupání z Ostružné téměř až na vrchol Smrku, nejvyšší z Rychlebských hor. My jsme ale nezaváhali ani nad unavenýma nohama, ani nad studeným větrem, a za odměnu nás čekal výhled na rozlehlá rašeliniště a posezení u lesního baru. Autobus nás poté z Horní Lipové odvezl zpět na ubytování, kde jsme si po večeři v rámci psaní nových článků do našich týdeníků připravili pro ostatní příběhy a scénky. V noci jsme pak konečně dostali zprávu o tom, kde se nebeský objekt nachází, a v zápětí jsme se tam také vydali. Abychom unikli přísné ostraze, museli jsme postupovat co nejnenápadněji a nejtišeji. Ti nejrychlejší z nás stihli vyfotografovat onen tajemný předmět, ze kterého se nakonec vyklubalo mimozemské ufo. O tom se bude psát článek jedna báseň!

V neděli už nás nečekalo nic kromě balení a úklidu. Po obědě jsme tedy naposledy nasedli do autobusu a vydali se směrem k našim čekajícím rodičům.

Všechny fotky zde

Zajda