Výprava Esa

pátek 15. 3. - neděle 17. 3. 2024

V pátek odpoledne se skupina badatelů vydala do Nového Města na Moravě pokračovat v práci profesora Havlíčka – hledat důkazy o „vlčích lidech“. Po příjezdu na základnu proběhlo seznámení s výzkumem formou prezentace, ve které se účastníci dozvěděli, kdy byly první zmínky o vlčích lidech, jaké bylo jejich postavení ve společnosti v průběhu dějin, proč bylo a možná stále je Nové Město na Moravě místem jejich výskytu, z jakého důvodu vymyslel profesor Havlíček pojem vlčí lidé, a jaké byly jeho poslední záznamy před zmizením. Po prezentaci byli vědci rozděleni do týmů pojmenovaných dle vlastního výběru: Buřtíci (Berča, Radka, Oliver, Kuba) a Šišáci (Alenka, Verča, Tonda, Vítek, Hugo). Nakonec jsme se podívali na krátký dokument o legendárním vedoucím Karlinovi a šli spát.

Další den začal rozcvičkou, na níž musely oba týmy v běhu reagovat na 5 různých hesel. Když se, dejme tomu, zvolalo „zvíře“, každý musel vylézt na strom a vydržet na něm deset sekund. Při zakřičení „zdravotník“ byl v každém týmu určen jeden člen, kterého museli další dva nést „na stoličce“. Po rozcvičce a následné snídani proběhlo testování, v němž se ověřovala znalost informací z páteční prezentace, určení přísloví ve vědeckém slangu a zkoušky paměti. Všichni testy bez problému zvládli a mohli se jít naučit odlévat stopy ze sádry, včetně štafetového závodu družstev v nošení vody z rybníka pomocí malých hrníčků. O něco lépe si vedli Buřtíci. V chatce nás poté čekal oběd. Odpolední program byl věnován dalšímu výcviku, během kterého se vědci naučili ovládat vysílačky, foťák, a také měli v jednotlivých týmech za úkol přichytit rýsováček co nejvýše na strom. Kvečeru se k nám dostala zpráva, že se blízko objevily fragmenty staré vlčí abecedy. Bez váhání jsme se vydali na místo a museli během hodiny překreslit vše do tabulky. To však nebylo tak jednoduché, protože znaky byly rozmístěné různě po lese a k jejich zapsání bylo nutné si je zapamatovat. Všem se tento úkol povedl, a tak jsme začali sbírat dřevo na večerní oheň. Bohužel kvůli počasí nebylo možné u ohně dlouho zůstat, proto jsme se přesunuli dovnitř, kde se hrálo na kytary a zpívalo.

V noci se vedoucím podařilo zachytit signál od zmizelého profesora Havlíčka. Ten byl na stopě vlčích lidí a potřeboval pomocníky, kteří by mu a jeho asistentovi pomohli vyfotografovat a získat co nejvíce důkazů. Družstva byla jednotlivě probuzena a venku musela najít profesorova asistenta, jehož někdo přepadl a přivázal ke stromu. Společně pak překonávali nástrahy: lanové překážky přes vodu a bažinu. Po cestě sbírali různé doklady existence oněch tvorů, například jejich trus, hádanku napsanou starým vlčím písmem, odlitek stopy, ocas uprostřed jezírka nebo fotku jejich svatyně. Nakonec se podařilo nalézt i samotného vlčího člověka. Výměnou za část důkazů a odpověď na hádanku se oběma týmům podařilo získat jeho důvěru, a proto jim předal tajnou zprávu a nechal je odejít.

V neděli ráno si týmy přečetly vzkaz od vlčích lidí, v němž stálo, že se mají vydat zpět do jejich svatyně. Zde byl schován hlavolam a pro každého badatele i zub na památku. Na tomto místě proběhlo závěrečné vyhodnocení víkendu. Vyhrál tým Buřtíků, ale cenu za nejlepšího výzkumníka si odnesla Verča ze Šišáků. Na závěr si každý vyzkoušel vyluštit hlavolam, uklidila se základna a vydali jsme se domů.

Marek S.